Po 40 dnech půstu následuje Velký týden (u nás Svatý týden). Začíná Květnou (Vrbnou) nedělí a končí Velikonoční nedělí neboli vzkříšením. Konají se bohoslužby, které oslavují odkaz Ježíše Krista a připomínají jeho bolest, smrt a pohřbení.

 

Každý Velký den v tomto týdnu je zaměřen na jiné téma. Například středa (u nás Škaredá) připomíná Jidášovu zradu a ve čtvrtek se vzpomíná na Poslední večeři.

Právě čtvrtek (u nás Zelený) je určen k očistě vnitřní i vnější. Uklízí se domovy a zametají prahy. Dříve se čistily stáje a dobytek, dnes se vyhazuje staré harampádí.

 

Podle nejstarších legend se v tento den navrací mrtví, aby oslavili „Nava“ (neboli posmrtné) Velikonoce a po veselí se opět vrátili do ráje.

 

Pátek je pak den, kdy byl Ježíš nespravedlivě odsouzen k smrti. Lidé se zdržují jídla i dalších potěšení a vzdávají poctu odkazu Ježíše a jeho utrpení tím, že se noří do vlastního nitra.

 

O víkendu už je uvolněnější atmosféra a malují se „krašenky“ neboli „pysanky“ — velmi podobné našim kraslicím, pouze vyráběné jinou technikou. Slouží k dětským hrám, magickým rituálům, ale i jako symbol lásky.

V sobotu je zvykem péct v klidu a tichu domova různé pochoutky. Tradiční sladkou pečínkou Velikonoc na Ukrajině je paska neboli „kulič paschalnyj“, velmi podobný našemu mazanci. Pasky mají mnoho variant. Cukráři a pekaři se každoročně předhánějí ve výzdobě a bohatých polevách.

 

Dříve se o velikonoční sobotě pálily ohně na zahradě u kostela. Scházeli se tu vesničané a vyprávěli si příběhy. No není to romantická představa? Místo televize oheň, místo seriálu vyprávění.

 

V současnosti se o sobotní půlnoci konají průvody věřících a zpívají se tradiční písně. Věří se, že probdělá sváteční noc lidem zajistí štěstí po celý rok. A tak v neděli odpočívají a navrací se k bohatému až prohnutému stolu. V neděli se prolomí půst se vším všudy.

 

Zvláštním zvykem pro nás může být svěcení jídla v proutěných koších. Najdeme v nich krašenky, domácí uzeninu, vajíčka nebo křen a tradiční, ručně vyšívaný ubrousek. Právě šunka s křenem bývá po poctivém půstu první, po čem věřící sáhnou.

Nejen kraj od kraje se tradice liší. I každá rodina si časem zvyky upravuje. Dříve, především na vsích, lidé prováděli rituály pro hojnost úrody, anebo navštěvovali hřbitovy s modlitbou za zesnulé. Dnes se schází široká rodina u jednoho stolu, sdílí posvěcené jídlo a udržují rodinné vztahy a sounáležitost.

 

Pondělí je ve znamení návštěv a to bez výjimky. U nás chodí ti odvážnější s pomlázkou od domu k domu. Buďto odříkat básničku, nebo si přiťuknout. Ti za dveřmi zase zatahují závěsy a ignorují zvonek. Ale na Ukrajině ne, kdepak. Návštěvy jsou spojené se spoustou jídla, darují se krašenky a děti předvádí básně s cílem dostat dárek nebo pár hřiven do kasičky.

 

Velikonoční pondělí je na Ukrajině ale taky známé jako „oblyvanyj ponedilok“. Co to znamená? Podívejte se na fotku z Rynokova náměstí ve Lvově. Kluci naplní vědra (čistou nebo parfémovanou vodou) a proudem vody očišťují dívky. I u nás je tradice polévání vodou, ale o den později a naopak zmoknou kluci.

 

A až všichni uschnou, začíná Paschální období, které trvá dalších 40 dní do slavnosti Nanebevzetí Páně, která je vždy ve čtvrtek. Po tyto týdny se lidé na Ukrajině zdraví „Chrystos voskres“ (Kristus vstal z mrtvých) a odpovídají si „Voistyno voskres“ (Vpravdě vstal z mrtvých).

 

 

Tak jako většina tradic i Velikonoce vytrácejí svůj původní rozměr.

V průmyslových oblastech lidé upouštějí i od náboženství, na Ukrajině se dnes k víře hlásí 60 % obyvatel.

 

Křesťanské svátky napříč světem spojuje vzdávání díků a víra v Boha. Na Ukrajině tomu není jinak.